Krosová sezona

04. 09. 2020

Občas přijde nevinné rozhodnutí, které se později ukáže jako zásadní. Něco takového přišlo i na počátku roku. Začneme jezdit v rámci zimní přípravy terén. Zmizneme ze zmrzlých asfaltových silnic a pustíme se do objevování trailů Kokořínska, na které mám už delší dobu zálusk. Slovo dalo slovo a objevování začalo.

to jsme ještě netušili, co nás čeká

První kovbojkou bylo najít, co vlastně budeme jezdit. To jsme asi po měsíci vychytali. Následně traily trefit. Potíž je v tom, že v hlubokých lesích a v údolích bez signálu, na cestách, co nejsou v mapách a ve sjezdech, kde nechcete brzdit, najít tu správnou povolenou trasu není jen tak. Obzvlášť, když na rozcestí vedou cesty podobným směrem, nebo máte uhnout za skalkou, kterých je tam hned několik a ne každá odbočka někam vede.

Dobrý, trasy máme. Z dřívějších jízd na trailech s bikerama na odpruženém CrossMAX 20HD a CrossMAX Air víme, že bylo těžké udržet hlavně roviny. To nám ale v partě koloběžkářů nevadí a tak volíme tento koncept. Tím, že nás místy jezdí poměrně dost, vozíme s sebou i modely 29x26 Kickbike a Doxtor. Koloběžky různě střídáme, během týdne přestavujeme a zase v terénu zkoušíme.

cestou necestou

Stejně jako Air byl reakcí na krosové závody a poznatky z evropského šampionátu, i zde vznikl postupným testováním další z našich premiových modelů - Hellcat. Vznikl sportovně-závodní stroj, se kterým se dá sjet bezpečně těžké sjezdy, na rovině pomůže a do kopce není těžký. Na startovní čáře se sešly již zméněné koloběžky Kickbike Cross 29er, Doxtor F192, již hotový Kickbike CrossMAX Air, ale i Kickbike CrossMAX 20HD a Kickbike CrossFIX. Aby se neřeklo, testem prošel i Yedoo Alloy Trexx a pro srandu i Yedoo Numbers Five.

Nejen koloběžku jsme ale vyladili k obrazu svému. Oblečení, vybavení, taktika. Vše prošlo za těch nějakých 35 jízd vývojem. A vzhledem k odsunutí celé silniční sezony jsme se rozhodli absolvovat krosový pohár, pro ověření našich poznatků v konkurenci ostatních. K čemu jsme tedy došli?

Oblečení do terénu:

Jasně prstové rukavice. Větvičky, kamínky, ale i přenášení koloběžky nebo nutná manipulace je mnohem bezpečnější.
Pro závody klasický dres, nicméně některé lesy disponují nějakým šíleným nepratelným blátem, že jsou dresy podepsané poměrně slušně. Pro běžné jízdy volíme volné endurové kraťasy.
Hodí se sportovní podkolenky. Nemusí být vyloženě kompresní, jde o ochranu holení a lýtek před větvičkami, kamínky a také kopřivami. I nános bláta se sundavá s ponožkou lépe.
Boty. Krosové, běžecké se vzorkem. Ale pozor na svižné asfaltové přejezdy, vzorek mizí rychlostí blesku. Podařilo se sehnat krosové tretry Salomon S/LAB SPEED 2, které mají mnohem odolnější podrážku, gumový nepromokavý vršek a sice řidší, ale o to pevnější kameny vzorku. Na asfaltu se neobrušují a jejich opora v terénu je bezkonkurenční.

Vybavení do terénu:

Batoh - camelback. Při pádu lepší než drátem do oka. V batohu servisní vybavení, svačina, vesta.
Brýle - čiré. Hmyzáci, ale i odletující binec od jezdce před vámi, případně od předního kola, to v oku v technickém rychlém sjezdu nechcete.
Košík na lahev. Lahev rozhodně vypadne. Ale Marčánovci přišli s vychytávkou v podobě gumového náramku přetaženého před košík. Funguje i s 0,75l bidonem. A při výletech okolo 3 hodin, případně závodu, vodu potřebujete. A pokaždé lézt do batohu není jen tak. Vak na vodu v camelbacku ok, záleží, co se tam pak vejde dalšího.

Taktika v terénu:

Terénní koloběh asi vystihuje ze všech koloběžkových disciplín asi nejlépe vztah kola a běhu ve svém názvu. Je málo kopců v terénu, které má smysl jet. Drtit kopec, kde vám po kamínkách nebo písku kloužou boty je jak plácání ryby na suchu. K ničemu to nevede. Co se na asfaltu dá ještě tzv. vykoníčkovat, v terénu se po podklouznutí nohy válíte vedle koloběžky. Takže někde okolo 6-7km/h přecházíme do běhu. Opravdu velká stoupání je výhodnější i jít, případně střídat běh a chůzi. Při chůzi se hodí co nejvíce rozevřít hrudník, třeba zavěšením se za řidítka a v předklonu hluboce rozdýchávat. Je to asi jediný moment, kdy to nejen jde, ale i funguje lépe pro další výkon.
Z kopce je to o fous zábavnější. Namířit a pustit. Velká kola si poradí až s překvapivě velkými překážkami. Ano, místama to drhne, ale se správným postojem se spodek koloběžky jen sveze a pláště se opět chytnou.
Na rovině, na rovinu, to je peklo. Cyklista ujede hned, zařadí a je fuč. A tak si šťoucháte a šťoucháte. Když jsou kořeny a kameny, cvikem zjistíte co lze přejet a co ne. Pokud ne, každý dotyk země nohou vám dává šanci se odrazit a překážku přeskočit, nebo hbitě změnit směr. Stabilitu máte okamžitě díky noze na zemi. Čím lehčí koloběžka, tím déle vás to baví.

Koloběžka do terénu:

Víme, že vývojem jsme se dostali na Hellcata na rámu Kickbike. Jaké jsou jeho detailnější parametry?

Kokpit

vlaštovky tvrdí muziku, ovladatelnost a stabilita na jedničku i v těch nejtěžších sjezdech

Řidítka vlaštovky, šířka minimálně 680mm.
Představec délky 100mm při 180cm výšce jezdce.
Gripy s pojistným kroužkem z pevné gumy. Za jednu jízdu dokáží ty bez kroužku celkem slušně cestovat. A pevná guma stačí, pohodlí dodávají široké pláště. Navíc stačí trochu bláta, a měkké gripy jsou na cáry.
Brzdové páky cca 2cm od gripů, na brzdění používáme jen ukazováčky. Zbytek prstů drží řidítka. Pokud ukazováčkem nedokážeme pohodlně brzdit, chce to lepší brzdy.
Rohy rozhodně ne. Jsou magnetem na větve a křoviska, navíc je potřeba mít ukazováky v pozoru na brzdách. Zbytečnost.

Kola

Není moc co řešit, lehká, hliníková, bezdušové nebo galuskové provedení. Vzorek volíme většinou trochu víc do jízdy, i ty těžké sjezdy se zatím dalo celkem pohodlně probruslit a po rovinách to alespoň trochu odsejpá. Takže kola řady KBR Air a pláště Continental RaceKing v šíři 2,2. Foukáme od 1,6 bar do 2,2 bar. Mlíko, těch je spousta, aktuálně tankujeme OKO Magic Milk s mikročásticemi.

Rám, vidlice

Vidlici používáme originální karbonovou Kickbike, jiná totiž nepasuje, aniž by nezměnila světlost. Jezdíme na vyšší polohu nášlapu, v terénu to tak hrozné není, dobře se udržuje rychlost i na kořenatých cestách. Jen po asfaltu to není žádná lábuž. A samozřejmě GRILL. Bez něj už nyní ani ránu. Jistota ve sjezdech, stabilita po rovině.

Brzdy

Jezdíme mechanické Avid BB7. Alternativou jsou třeba Shimano Deore, ale Avidy nám slouží zatím dobře celou sezonu, za mrazu, bláta, vody i sucha.

Po dojezdu

V rámci zimních návratů k autu jsme doladili i péči o sebe a koloběžku. Suché triko a ponožky, případně kompletně suché oblečení vám zachrání zdraví. Teplý čaj v termosce a koláč od přítelkyně nebo manželky doladí tu správnou náladu po tréninku v lese. A koloběžka?
Té jsme pořídili akumulátorovou nízkotlakou myčku, jedna nádrž na 5 koloběžek a baterie na 4 nádrže. Všechna nečistota se meje lépe ihned po dojezdu, kdy je vše ještě mokré. A doma stačí koloběžku jen vyložit.

akumulátorová myčka v akci

Zpátky na začátek

Někdo někde tuhle napsal, že je po vývoji dobré zase zkusit to co bylo na začátku. Tak jsme vzali Airku a vyrazili na Kokořín. Ze začátku dobrý, zčerstva se ten rozdíl nepozná, ale po nějakých deseti kilometrech to začalo být utrpení. Dojezd výrazně menší, po rovině se člověk opravdu v tempu nesveze. Ve výsledku asi tak dvakrát víc odrazů a tak o třetinu náročnější samo o sobě.

Nicméně máme k dispozici asi 7 různých krosek na vyzkoušení, takže pokud má někdo chuť si tím projít, není problém.